Ještě že

 dělám ve státním

Ale jako fakt. Za poslední tři měsíce jsem v práci byla dohromady asi deset dní. No, možná čtrnáct. :-D

Leden je hvězdný od začátku. Někdy kolem Vánoc Kuky domů přitáhl rýmičku a kašílek, postupně jsme si to předali všichni. Slečna to zvládla s Erdomedem a týdnem v posteli, Tornádo Lou kašlala tak, že skoro sbírala kousky plic no a já... S mojí neimunitou to bylo moc fajn. Kašel a rýma skoro ne, to mám ošéfované kortikoidníma inhalátorama z plicního, ale jinak stavy, jak při těžký chřipce. Bolest všech svalů, kloubů, hlavy (zas jsem mlátila čelem do zdi - to je menší bolest)...

Odebrala jsem se k praktické. Ta na mě nic neviděla, i krev jsem měla v pořádku. Odebrala jsem se k neurologovi. Ten mě důkladně proklepl (zase jsem ho pokopala - když mi kladívkem klepal pod kolena :-D) a řekl, že z neurologického hlediska jsem v pořádku, ataka to není, kapačky nejsou třeba. Hurá! 

Nicméně statečných jsou prý plné hřbitovy a není třeba jejich řady rozšiřovat - a dal mi neschopenku. A přemlouval mě, ať zase začnu brát antidepresiva. 

NIKDY! Copak jsem taková sračka, abych svůj život nezvládla bez berliček?! 

Pak jsem zas na yt narazila na přednášku profesorky Havrdové, naší přední specialistky na RS. A mimo jiné jsem se dozvěděla, že deprese k RS tak nějak patří. Že RS depresi přímo vyvolává tím, jak poškozuje mozek. Prostě jedna hnusná nemoc vyvolává jinou hnusnou nemoc. 

A po této informaci se mi - překvapivě - ulevilo. Takže JÁ nejsem slaboch! Za to, že vnímám svět v odstínech černé, nemůžu!! Uf. Když jsem se s tímhle poznatkem svěřila svému neurologovi, oznámil mi, že mi to říkal (fakt? kdy??) a ještě mi polechtal ego tím, že mě chvilku chválil na téma, jak skvěle se s tím peru a jak to báječně zvládám. Chro chro chro! :-D

Tak jsem ty ádéčka zas začala zobat, no. Asi už zabírají, svět už není černý, už je šedý a někdy probleskne i nějaká barva. Občas se holt vyplatí ty doktory poslouchat. ;-)

No a Tornádka. Minulý týden jsem ji nechala až do středy chodit do školy, psali pololetní písemky. Od čtvrtka jsem ji zahnala do postele se Stoptusinem. Noc z neděle na pondělí proskučela, že ji bolí ucho. V pondělí ráno jsme vyrazily na ORL. Ucho má píchnuté a dostala Biseptol. Ach jo. 

Leden pomalu končí a já byla v práci asi čtyřikrát. :-D Ještě že dělám ve státním, fungovat takhle u soukromníka, už jsem na dlažbě. A škemrám po doktorech o invalidní důchod, aspoň.