únorem.
Únor bílý, pole sílí.
To je okenní parapet, foceno zevnitř.
První únorový týden byly jarní prázdniny a vtrhla k nám zima. Příšerky mi odsouhlasily, že to spolu doma přežijí, i nebrala jsem si dovolenou. Do práce jsem se celý týden dopravovala autobusy. Jak zde některá z píšaček řekla: "Mám řidičák pro jízdu dopředu, za sucha a za světla." Jsem na tom úplně stejně. ;-)
Aspoň si to Smráďata užila. :-)
Kuky si našel ve vsi kamaráda (oba dva jsou alkoholici, takže si rozumějí); nedají bez sebe ani ránu. S kamarádovou ženou se jim smějeme, že jsou jak teplí kosí bratři. :-D
Kluci si pořídili společnou milenku.
Očividně je přepadla druhá míza, mají (oprávněný) pocit, že "mládí v prdeli, do důchodu daleko" a je třeba ještě všechno dohnat. No, lepší, když si hrajou v lomu, než kdyby chodili do hampejzu. :-)
Minulou neděli byl masopustní průvod.
Jasně, podle církevního kalendáře by se tato kratochvíle měla odehrát až v úterý pátého března, jenže když tyhle tradice vznikaly, nechodili lidi do krysího závodu práce a mohli se bavit i v průběhu pracovního týdne.
Na vsi je zvykem na podobné akce nosit nějaké pohoštění. Už jsem se přízpůsobila a občas se pustím i do nějakého nevyzkoušeného experimentu. :-D Překvapivě to většinou dopadne dobře.
Muffiny a boží milosti.
Muffiny jsou jednoduché a osvědčené. Nikdy nezklamou a prakticky na nich není co pos zkazit. Boží milosti jsem dělala poprvé a jen se po nich zaprášilo. Ale moc často se do nich pouštět nebudu, je s tím strašnýho sraní. ;-)
A na konci února přišlo jaro.
Papriky.
Můj každoroční miláček.
Doufám, že jaro už zůstane. :-)