Já nepotřebuju kurz asertivity

 Já potřebuju, aby mě všichni kolem přestali srát!

Stále stejný problém - Mrňu bolí bříško. Vyleze z postele a v slzách se mi tu kroutí. 

Jdu s ní k doktorovi. Ten mě dnes nasere jako první. 

Prohmatá ji, nic nenajde (už mám FAKT velký cuky změnit pediatra!). Předepíše jí Helicid, na receptu se velkým písmem skví HRADÍ PACIENT. 

Cotokurvaje?! V Motole mi ho píšou na pojišťovnu! Pak mi řekne, že máme přijít za týden na kontrolu a zahledí se do počítače stylem "to je všechno, na shledanou".

CO?! To je jako všechno?!?! Laskavě na něj zapůsobím - a to já umím, viď, NewOldová ;-) - takže nám dá aspoň žádanku na ultrazvuk. 

Přesuneme se do Medicentra. 

U okýnka RTG a SONO odevzdám žádanku a Tornádčinu kartičku. Sestra mi říká: "Ale to se musíte objednat!" a snaží se mi papír vnutit zpátky. Ano, nasrala mě jako druhá. Začínám vidět rudě. Laskavé působení ze mě přímo tryská. "Já vám zavolám paní doktorku, domluvte se s ní!", zatroubí sestra na ústup a prchá za doktorkou. 

Ta se za chvíli vynoří ze své svatyně a říká: "Nezlobte se, ale já tu mám lidi po patnácti minutách, jsem tu na to sama, fakt se musíte objednat." 

Vrrrr!!!! No tak dobře. Odebírám se na recepci. Termín dostaneme 5. 6.

COŽE?! 

Paní na recepci je velmi vnímavá k mimoslovním kanálům i začne urychleně listovat sešitem. Po chvíli mi s úlevou oznámí: "Tak víte co, příští pondělí. Vmáčknu vás mezi štítný žlázy, ale asi budete muset chvíli čekat."

OK. Lepší čekat hodinu, než měsíc. Hele lidi, pochopte už konečně, že jsem dost stará a mám dost odžito na to, než abych se krčila někde v koutě a čekala, jestli si mě někdo všimne. 

Ještě mě napadlo, jestli to nemá psychické, ze stresu ze školy. Doma se učíme, doma umí, pak přijde písemka nebo zkoušení ve škole a - nejlíp za tři. :-/

Do PPP jsem volala už kdy, snad začátkem března, tam mi paní řekla, že si mě píše a čtrnáct dní před tím, než budeme mít termín, mi přijde mail a sms. Ale že to bude nejdřív v červnu, spíš v září... 

Ach jo.