My jsme furt stejní, jen ty děti nám strašně stárnou!
Tornádo Lou oslavila první kulatiny. Je mi jasné, že jsou to zároveň poslední kulatiny, které byla ochotna slavit v maminčině režii, tak jsem jí to chtěla udělat hezké.
No, bylo to... Velké. :-D
Rozdala jedenáct pozvánek, ovšem až tři dny před akcí. A pak tady pofňukávala, že je to pozdě a že jí to nikdo nepotvrdil a že nikdo nepřijde.
Na pozvánky jsem napsala svoje telefonní číslo, ať mi to rodiče potvrdí. Ozvali se asi dva. Začala jsem lehce panikařit.
Nakonec se těch smráďat sešlo čtrnáct!
Původní myšlenka byla, že jí oslavu uspořádáme hned v září, u nás na zahradě. Když jsem to pak viděla, byla jsem MOC ráda, že měl Kuky ten naprosto skvělý nápad objednat to tady Víte jak - děti jsou jako prdy. Vlastní (tolik) nevaděj... :-D
Tak snad se jí to líbilo. :-)
Jo - dárek:
Bylo to velké. A drahé. Ale tak co už... Žijem (prý) jenom jednou. ;-)