A jaro spěchá do léta...

Tato slova mi utkvěla v hlavě od (asi snad) středoškolských studií. Nevíte někdo, z jaké je to básně?

Fakt je ten, že jaro do léta nespěchá. Po divně nijakém počasí v květnu léto rovnou vybuchlo. Z dvanácti - patnácti stupňů přes den rovnou pětadvacet. 

Jeden večer ještě házím uhlí do kotle jak vzteklá a od dalšího dne nechávám kotel vyhaslý a studený. Žádné pozvolné přechody, přitápění ob den, ob dva...

Tak se nám to povedlo. Nám, jako lidstvu. Podřízli jsme si pod sebou tu větev, na které sedíme. Překročili jsme bod zlomu a klimatické změny jsou nevratné. 

Prý by muselo v příštích pěti letech napršet 1200 ml (to máte 1200 litrů, kubík a dvě stě litrů na metr čtvereční) KAŽDÝ ROK, aby se stav podzemních vod srovnal. 

Tak to nehrozí, žejo.

Podnebné pásy se přesouvají k severu, za pár let tu budeme mít lesostep. Brambory a jablka budeme dovážet z Finska a ze Švédska. 

I já to vidím - na miláčkovi česnekovi. První rok jsem ho sklízela v půlce prázdnin. Loni už v půlce července. A letos? Půlka června a musím ho vyndat ze země...

Je potřeba urychleně začít vnímat vodu jako tekuté zlato a podle toho se k ní chovat. Já a Soused Zprava se o to snažíme. Zachytáváme dešťovku - já jí mám asi čtyři kubíky - a používáme ji k zalévání. Trávu nesekáme, pouze kosíme. Pokosenou trávu používáme k mulčování. Soused Zprava je větší borec - založil svejl. Uvidíme, jak  bude fungovat; pokud ano, založím si svejl(íček) i u sebe. 

Ale co s Pražáky (obecně s lidmi z měst)? Moje skorotchýně myje nádobí POD TEKOUCÍ VODOU. 

Chalupu proti nám vlastní lufťáci. Pražáci. Každý pátek odpoledne, když přijedou, jako první vytáhnou sekačku. Zdrbnou trávu na pět centimetrů a pak se jim nelíbí, že žloutne. Tak ji kropí. Bohové! *smajl mlátící hlavou do zdi*

Tak se nám z tohohle povídání stalo hezké, ekologické okénko. :-) A ještě chvíli kolem sebe uvidím ignoranty, kteří přemýšlejí stylem "on to někdo vyřeší" a stane se ze mě militantní ekoterorista.