Zhasněte starosti. Život je motýl.
Článek A jaro spěchá do léta...
Komentáře k článku: A jaro spěchá do léta...
tlapka: Poslední dva roky si tenhle problém taky nějak více uvědomuji. Věřím, že určité výkyvy v přírodě jsou normální a došlo by k nim i bez člověka, ale i tak je naší povinností k nim nepřispívat víc, než je nezbytně nutné. 
Moji mamku se už léta snažím odnaučit, aby si myla zuby pod zplna puštěným kohoutkem po celou dobu... Marný, marný, marný! 
inenaso: I když žijeme na vesnici, která byla kdysi docela soběstačná, teď tu máme spoustu nových domků a s tím i návyků městských lidí v obci (tak si dnes říkáme) už má snad jen slepice já a sousedka, jinak trávník naholo, zahrada pouze s keři a květinami a i ten pes nové náplavě vadí, i ten kohout, který si dovolí po ránu kokrhat. Prostě už jsme také IN.
lentilka-sdeluje: Tak to já vracím české vesnici její atmosféru. Ač náplava teprve devítiletá, pořídila jsem si slepičky i s kohoutem a ten zobák nezavře. Pak mám střelenou fenku, která štěká na srnky na kopci - ty jsou tam furt. A pak mám Jeho Kocourstvo, které taky mňouká, kudy chodí. Ty lufťáci naproti sice něco mrmlali, že se vůbec nevyspali, protože ten náš kohout kokrhal od čtyř. Tak jsou na vesnici, ne? Mně taky vadí, když jim tam do deseti do večíra vyřvává muzika. 
hroznetajne: Ono prý je velký problém i to, že krajina obecně si vodu už nedrží, protože všechno, co bodu drželo, lidi statečně a systematicky odstraňují. Mlázíčka, keříky, stromy, různé zelené části v přírodě, co tam vznikly tak nějak sami... Hrozný, no. Stejně jako když si někdo zakládá zahradu, dělá si ji upipinkanou, ale aby byla jako z katalogu, musí tam lít litry postřiků. Při tom krásná zahrádka může být i taková trošku divočina 
.
lentilka-sdeluje: "Taková trošku divočina" moje zahrada rozhodně je. 
Ale já radši používám termín "přírodní zahrada vedená dle permakulturních zásad".