Zhasněte starosti. Život je motýl. 

lentilka-sdeluje: Já to znám i z druhý strany, když byla na základce Slečna, chodila furt s něčím. Rozbitý koleno, roztržený džíny, rozbitej mobil... Na rodičích těch vejlupků, co za to mohli, jsem se nedomohla ničeho nic.
Já to psala až po té, co jsem s Lou mluvila. Byla zdrblá dost, dokonce ubrečená, učitelka jí řekla své. S čímž souhlasím.
Hele, ono se to strašně špatně vysvětluje; já vím, jak Lou funguje a v tu chvíli fakt nemělo smysl nakládat jí dalšíma výčitkama.
Víš, já s Příšerkama jednám jako s rovnocennýma partnerama - od té doby, co vyrostly z toho zvířátkovského věku, kdy stačilo najíst, vyspat, pomazlit. Já vyrůstala v systému příkazů a zákazů bez vysvětlení, proč to či ono nesmím či musím. A pamatuju si, jak strašně mi to vadilo a jak mě to vzdalovalo od matky. Sice jsem ji respektovala, ale spíš jsem se jí bála, než že bych k ní měla nějaký vřelý vztah. I když... Ono v tom byla i spousta dalších věcí, že.
Takže jsme s Tornádkou měly debatu na téma, proč to bylo hloupé chování a co by bylo, kdyby tam vlítlo auto a že sama moc dobře ví, že tady každej jezdí jako debil a padesátku nerespektuje... No a pak jsem z toho napsala stručný výtah a myslela jsem si, že to bude vtipné. A vyznělo to blbě.